RUBRIKY

HISTORIE LÉKÁREN, LÉKÁRNÍKŮ, FARMACIE

České lékárenství ze 17. století do roku 1740

Neúspěšné povstání českých evangelických stavů proti katolickým Habsburkům 1618-1620 přerostlo v dlouhou válku, ukončenou až 1648. Válečná tažení měla za následek vyvražďování obyvatelstva, ničení panských sídel, měst a vesnic a spolu s tím i poškození, plundrování i zničení řady lékáren. Nekatoličtí lékárníci, kteří se nechtěli vzdát své víry, opouštěli své lékárny a odcházeli ze země, jejich majetek byl zabavován. Odešli lékárníci z Prahy, České Lípy, Litoměřic, Žatce, Slavkova, Nymburka, Uherského Brodu. Zanikly lékárny Českých bratří ve Fulneku, Ivančicích, Lipníku, Přerově, Slavkově na Moravě a Velkém Meziříčí.

Naopak zase v dalších dvou stoletích přicházeli k nám mnozí lékárníci ze sousedních rakouských a německých zemí. Nová ústava - Obnovené zřízení zemské (Čechy 1627, Morava 1628) posílila na úkor stavů samovládné postavení panovníka a jeho centralizační snahy, postavení měst bylo politicky omezeno, hospodářsky růst jejich se zastavil. Němčina byla zrovnoprávněna s češtinou. Univerzita Karlova (UK) byla svěřena do správy jezuitům, kteří se od 1623 snažili znovu získat pro tehdy právě obnovenou lékařskou fakultu (LF) její staré právo aprobace zdravotníků a kontroly výkonu jejich povolání. Podle lékárenského řádu pro Čechy z r. 1628, který upravoval mj. též provoz lékáren, museli se kandidáti na vedení a provozování lékárny podrobit praktické a teoretické zkoušce před zemskými mediky, museli prokázat katolické vyznání a dostatek jmění. Právo zkoušení a dohledu získala LF až r. 1651. První pražští lékárníci se asi podrobili zkoušce už 1652. V nové matrice LF z 1657 jsou totiž zapsáni všichni zpětně až do 1652. Vyzkoušený dostával diplom magistra farmacie, který se pak uděloval až do r. 1953. Nejstarší text diplomu se zachoval ve formuláři asi z r. 1687. V diplomu z 1778 je dobově definována farmacie jako věda, "která vynakládá vše, co ve vzduchu létá, leze po zemi nebo se skrývá v hlubinách moře či klínu země pomocí chemie a botaniky a jiné vědy k užitku, zdraví a útěše člověka" Zvýšený vliv LF jako zdravotnického "úřadu" - vydávala ceníky léčiv a lékopisy - pedagogické, stavovské a ochranné instituce, prospíval i sjednocovanému řízení a zvyšování úrovně lékárenské služby v Čechách. V zemích, kde neexistovala univerzita, zkoušeli lékárníky zemští či krajští lékaři (fyzici) s přísedícími zkušenými lékárníky. Na Moravě řídil dohled nad zdravotnictvím od 1636 Královský tribunál jako nejvyšší zemský úřad.
V 17. století vznikaly lékárny ve městech, kde jsme se s nimi dříve nesetkali. Tak kolem roku 1600 existuje lékárna v Pelhřimově, Veselí na Moravě, Třebíči, 1602 v Třeboni (zámecká P. Voka), v Přerově. R. 1603 vzniká druhá lékárna v Českých Budějovicích, 1614 v České Lípě, 1617 v Chomutově, asi 1618 v Broumově, 1619 v Kyjově (později zanikla), 1620 v Teplicích v Čechách, 1624 v Náchodě, 1630 Soběslavi, 1632 Strakonicích, 1642 v Novém Jičíně, 1645 v Mikulově, 1650 v Liberci, 1655 Hodoníně (zámecká), 1660 Litoměřicích, 1670 v Novém Bydžově, dále 1672 v Lipníku, 1632 Čáslavi, 1675 Jičíně, ve Ždánicích na Moravě (zámecká). Před 1680 měl lékárnu Tábor, 1680 Kolín a Písek, 1688 Slavonice, 1681 Jaroměř, 1690 Hranice (později na čas uzavřena), 1693 Mělník. Již před 1694 byla lékárna na zámku v Moravském Krumlově, 1695 měšťanská v Příbrami a Lysé nad Labem. Nábytkové vybavení, stojatkové osazení, některá výrobní zařízení a živočišná léčiva in toto se zachovala v pálffyovské zámecké lékárně na hradě Červený Kámeň u Časté na Slovensku. V některých městech vzrostl počet lékáren, např. 1600 byly v Opavě již 3 lékárny, síť se tedy rozrostla, ale díky válečným poměrům a hospodářské krizi byla ještě neustálená. Tuto síť veřejných lékáren doplňovaly lékárny klášterní, de jure uzavřené, ústavní. Pro ně nastala v 17. století doba rozkvětu nejen z důvodu politických (rekatolizace), ale i hospodářských (neodváděly daně jako měšťanské lékárny, nepodléhaly odborné laické vizitaci). Měly sice sloužit jen vnitřním potřebám klášterů, ale vydávaly chudým zdarma nebo prodávaly přípravky levněji. Jezuitské lékárny vyráběly a prodávaly i lékové "speciality" jako "jezuitský prášek", což byl Pulvis corticis chinae - Prášek z chinové kůry nebo "jezuitský čaj", který obsahoval Folia chenopodii ambrosioides - Listy merlíku. Obě drogy donesli jezuité z Ameriky. Klášterní lékárny jiných řádů měly také své speciální přípravky. Kláštery získávaly tak přízeň mezi lidem i finance, ale citelně konkurovaly lékárníkům měšťanským. Ti si na tuto neoprávněnou praxi stěžovali až do poloviny, resp. sklonku 18. století vcelku marně. V Praze vystupovali proti jezuitské lékárně v Klementinu 1657 a pak 1665 organizovaně jako "Collegium pharmaceuticum", stejně tak v Brně 1647 či v Opavě.
Nejvíce lékáren v Českých zemích (ČZ) zřídili jezuité: již v 16. století měli řádové domy v Praze (1556), Olomouci (1566), Brně (1576), Českém Krumlově (1584), Jindřichově Hradci (1594), v nichž měli lékárny; v 17. století pořídili 1635 lékárnu v Kroměříži, 1644 přešla do Uherského Hradiště, před 1657 v Telči, mezi 1638-54 v Opavě, v dalším století ve Znojmě a Jihlavě (1733). V r. 1757 měli lékárny též v Březnici, Chomutově, Jičíně, Klatovech, Kutné Hoře, Litoměřicích, Hradci Králové, v residencích v Bohosudově, Liběšicích a Vopařanech. K tomuto roku bylo v ČZ 19 jezuitských lékáren. Barokní interiéry jezuitských oficín se zachovaly v muzeích v Klatovech (1733), v Českém Krumlově (asi 1665) a v lékárně "U zlaté koruny" v Uherském Hradišti (1752). Několik jezuitských lékárníků pocházejících z ČZ a ve zdejších řádových apotékách i vychovaných, působilo jako lékárníci a lékaři v zámořských misiích v Chile, Paraguayi, Mexiku, Filipinách, Číně, Japonsku, v portugalské kolonii Goa a Indočíně.

Také v klášterech cisterciáků (Vyšší Brod, Velehrad), františkánů (např. Brno), premonstrátů (např. Teplá), pavlánů (Nová Bystřice), alžbětinek (1722 Praha, Předklášteří, Brno) a jiných řádů bývaly lékárny. Lékárna brněnských alžbětinek je pozoruhodným exponátem Městského muzea v prodejně léčivých rostlin v Radnické ul. 5.

Pozitivně lze posuzovat působení lékáren v hospitálech zdravotnicky zaměřeného řádu milosrdných bratří (MB), doplňovaly v nich nemocnice. Řád vznikl ve Španělsku 1537 a rozšířil se pak po celé Evropě i mimo ni. K našim zemím se přiblížil 1605 usídlením ve Valticích, které tehdy až do 1920 patřily k Dolnímu Rakousku. Do Prahy přišli MB 1620, r. 1696 se usídlili v Novém Městě nad Metují, 1700 v Těšíně (po 1920 Polském), 1727 v Prostějově, 1743 v Kuksu, 1751 v Letovicích, 1753 v Brně, 1781 ve Vizovicích. Pro svou veřejně prospěšnou činnost, financovanou také z výnosu lékáren, prošly josefínskou sekularizací bez úhony, neušly však pronásledování a rušení v době fašistické okupace i v komunistickém režimu. V současné době, 392 let po svém příchodu do ČZ, opět rozvíjejí svou činnost v Praze, Letovicích, Brně, Prostějově a Vizovicích. Památníkem jejich práce je barokní lékárna v Kuksu, která je nyní součástí expozice Českého farmaceutického muzea.

26.08.2002
Čteno: 10987x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 2000-2017, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.