RUBRIKY

HISTORIE LÉKÁREN, LÉKÁRNÍKŮ, FARMACIE

České lékárenství druhé poloviny 18. století

Centralizační tendence, z nichž vycházel Generální zdravotní normativ, vedly i k vytvoření jednotného lékopisu, jehož předpisy o vlastnostech, výrobě, kontrole, uchovávání, označování, dávkování a výdeji léčiv a přípravků, se řídili lékárníci v celé monarchii. Stala se jím 1774 „Pharmacopoea Austriaco provincialis“ - „Rakouská provinciální farmakopea“, lékopis, který nastoupil po předcházejících zemských lékopisech, dispensatoriu vídeňském a pražském. Na rozdíl od nich, byl počet léčiv, simplicií, soustředěný do prvé části provinciálního lékopisu, radikálně omezen; do druhé části byly sebrány značně zjednodušené a racionalizované předpisy k výrobě chemických léčiv a léčivých přípravků, komposit. Provinciální lékopis vyšel latinsky ještě v letech 1775, 1778, 1780, 1784, 1786, 1790 a 1794. V posledním vydání z r. 1794 bylo již použito nové chemické názvosloví Lavoisierovo. Lékopis vycházel i v německé verzi pro ty zdravotníky, kteří neovládali latinu. Na provinciální lékopis navázala stejnou vnitřní strukturou „Pharmacopoea Austriaca“ - „Rakouský lékopis“, ve čtyřech vydáních v letech 1812 (I. vydání), 1814 (II.), 1820 (III.) a 1834 (IV.). Všechna vydání platila v celé monarchii.

S novým jednotným lékopisem souviselo i vydání jednotného ceníku léčiv a přípravků pro celý stát. Byla to latinsko-německá „Taxa medicamentorum in Pharmacopoea Austriaco provincialis contentorum“ - „Sazba léčiv obsažených v Rakouském provinciálním lékopise“, platná od r. 1776. Nové sazby oficinálních, tj. v lékopise obsažených léčiv a přípravků, se pak vydávaly podle potřeby, např. při podstatných změnách cen léčiv na trhu, např. za napoleonských válek na začátku 19. století, nebo při novém vydání lékopisu. Teprve od r. 1872 se ceny upravovaly každoročně.

Nový směr byl od r. 1781 nastoupen v nemocniční a ústavní péči v hlavních městech zemí. Ze soustředěného jmění rušených nadací a špitálů byly zakládány sociálně zdravotní zaopatřovací ústavy, které pod společnou správou zahrnovaly zpravidla nalezinec, sirotčinec, porodnici, ústav pro choromyslné a všeobecnou nemocnici. Ta vznikla 1784 ve Vídni a v Brně, 1787 v Olomouci, 1790 v Praze, 1807 v Opavě. Tyto ústavy, určené především péči o nemajetné pacienty, zabezpečovala společná nemocniční lékárna. Byla pronajímána soukromým měšťanským lékárníkům, kteří ji vybavili materiálně i personálně a léčiva i přípravky dodávali nemocnici s markantní slevou. Teprve od 80. let 19. století přecházely nemocniční lékárny do zemského nebo státního majetku.
V roce 1938 byly v ČSR nemocniční lékárny: zemské v Brně (od 1879/80), v Praze (od 1905), v Praze Bohnicích (od 1911), v Opavě (od 1920); státní v Bratislavě a Košicích (od 1920); ústavní: v řádové nemocnici Milosrdných sester v Praze, Pod Petřínem (asi od 1855-1860), při Vysoké škole zvěrolékařské v Brně (1919 domácí, od 1929 ústavní) a při Ústředním svazu nemocenských pojišťoven v Praze (od 1920-1922, lékárna „Život“). Klášterních lékáren bylo 13.

Z událostí tereziánské a josefínské reformní doby je třeba připomenout ještě alespoň letmo i reformu vojenského zdravotnictví za Josefa II. Dnem 1.3.1794 vznikl v rakouské armádě sbor vojenských lékárníků, vojenská „medikamentní režie“ s hlavním skladem léčiv a laboratoří ve Vídni, menšími sklady v Praze a Budapešti. Postupně dostala posádková města a jejich nemocnice i nové vojenské lékárny, nebo je zásobovaly lékárny civilní. Práce vojenských lékáren se řídila od r.1795 vojenským lékopisem „Pharmacopoea Austriaco-castrensis“, který do roku 1891 vyšel v šesti vydáních. Během 19.století prodělala vojenská lékárnická služba řadu změn a úprav.

Na vnitřním funkčním uspořádání veřejných lékáren se do závěru 18.století mnoho nezměnilo, vzhledově ve vnitřním zařízení převládl barok. Rovněž vnitřní vzhled nedoznal podstatných úprav. Některá vyobrazení dokládají již přístup pacientů do oficíny, jiná ještě ukazují výdej přípravků oknem na ulici. Různorodými stojatkami naplněná repositoria (ještě „policová“), nádobí, okrasné nádoby i středověký krokodýl. Křeslo a psací pult pro lékaře. Nová doba se hlásí destilačním přístrojem, hmoždíř jako atribut ustoupil do pozadí, dvoje váhy přebírají symbolizační roli, budou svědčit o precizní receptuře lékárníka. Materiálka plná „léčivých zásob“, ukrytých v třískových (dýhových) krabicích a stojatkách na regálech, v zásuvkách, nebo v sudech rozestavených na podlaze. Ve vybavení nechybí řada zavěšených vážek, ale také u stropu visících ryb, raků, hadů, jež lze pojímat jako zdroj dobových zoofarmak a pod stropem rozložených mušlí.

26.08.2002
Čteno: 13490x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 2000-2017, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.