RUBRIKY

APABLOG

A co se na regulaci trhu podívat i z pohledu zaměstnanců?

V posledním zejména roce a půl se objevují různé nápady, jak řešit situaci v lékárenství. Tu zregulovat vše, co se hne, tu zakázat zásilkový prodej léčiv, tu získat vyšší odměnu pro lékárny dle obratu/velikosti/lokace (nehodící se škrtněte). Všechny nápady mají jedno společné – řeší situaci výhradně z pohledu provozovatele. Co se ale na věc podívat i z pohledu zaměstnance?

Dvě cesty vývoje a jejich dopad ukázaly nejnovější zajímavé průzkumy dvou organizací, každý na jinak regulovaném trhu. První se zabýval dostupností lékáren a uplatněním lékárníků na od počátku přísně regulovaném finském trhu, druhý na nedávno zregulovaném liberálním maďarském trhu. Oba průzkumy se v jedné věci shodují – regulační opatření nevedou (bohužel) ke zvýšení dostupnosti lékárenské péče pro pacienty mimo velká města.

Ve Finsku je to dáno tím, že nerozhoduje poptávka, ale regulátor (úřad). I kdyby si lékárník chtěl lékárnu někde otevřít, musí počkat, až jiný zemře, odejde do důchodu, ukončí svou licenci, anebo vznikne velmi opodstatněná potřeba pro otevření nové lékárny v místě, kde dosud není. Tento systém vede k relativnímu dostatku (zatím) lékárníků v lékárnách, protože na stejný počet, jako je např. ve Švédsku, je bezmála o polovinu nižší počet lékáren. Nicméně lékárníci nemají žádný smluvní plat, ale přísně tabulkový (vyjednaný odborovou organizací).

Naopak maďarský, donedávna plně liberalizovaný a nyní regulovaný, systém má opačný problém – optimální počet lékárníků na počet lékáren chybí, poptávka výrazně převyšuje nabídku, takže si (zatím) mohou zaměstnanci klást podmínky (smluvní plat). Jistě příjemný stav, přinejmenším do doby, než lékárny v menších aglomeracích ukončí svůj provoz. Jak je patrné, měnit radikálně zaběhnutý režim nemusí vést ke kýženému cíli.

Pokud trh zůstane otevřený, hraje to do rukou spíše zaměstnancům – také v Česku je již nějakou dobu extrémní poptávka a mohou si (zatím) klást podmínky. Pokud se trh uzavře jen pro lékárníky, pak se počet lékáren sníží (zkoncentruje trh). A vzhledem k nezájmu mladé generace o provozování lékáren se nedá počítat, že by „uvolněné“ lékárny chtěli mladí lékárníci houfně přebírat (další koncentrace trhu). Mohou se tedy naopak na trhu objevit volní zaměstnanci a sníží se jejich cena.

Ať tak či onak, žádný strom neroste do nebe. Čeští lékárníci (zaměstnanci) by se tak měli od svých regulovaných finských kolegů (ale i deregulovaných švédských) inspirovat a založit si svou lobbyistickou (odborovou?) organizaci. Dlouhodobě totiž jejich hlasu nikdo nenaslouchá a všechny návrhy sledují zájmy (bohužel téměř výhradně i ze strany profesní organizace) pouze provozovatelů. Ale provozovatelé a zaměstnanci nemají v žádném odvětví totožné zájmy. Motivace k regulaci tak mohou být z obou stran značně odlišné.

Říká se sytý hladovému nevěří. Pokud tedy aktuálně vládne nedostatek pracovníků, většina nepřemýšlí o budoucnosti. Ale vzpomeňme si na zavedení povinné druhé atestace pro nemocniční lékárníky. Taky jsme byli autory změn ujišťováni, jak je vše dohodnuté a připravené. A ejhle, lékárníkům, kteří podmínku nového zákona nesplňují a chtěli by si ji dodělat (jen proto, aby mohli zůstat na vedoucí pozici, anebo kvůli přeřazení do nižší platové třídy), už zbývají jen dva roky, přitom nové náplně oboru odpovídající zákonu dosud nebyly (téměř dva roky po platnosti zákona!) ani vydány. Taky mi tehdy někteří vysvětlovali, že slyším trávu růst…

24.02.2019
Čteno: 16122x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.