RUBRIKY

HISTORIE LÉKÁREN, LÉKÁRNÍKŮ, FARMACIE

České lékárenství ve 13. a 14. století

Předpokládáme, že tzv. klasická lékárna, jako jedinečné (monopolní) farmaceutické pracoviště, odborně řízené, podléhající dohledu vrchnosti na kvalitu práce, ceny léčivých přípravků, výchovu dorostu, zabezpečení odbornou literaturou, ale požívající též ochrany vrchnosti, vznikala a formovala se v jižní Evropě. Podobně jako u lékařských škol to bylo v průběhu 11.-12. století na linii styků s arabskou medicínou a farmacií, ve Španělsku, jižní Francii, Sicílii či jižní Itálii. Odtud se pak instituce lékárny ve 13. a 14. století šířila k severu Evropy.

S ohledem na evropský vývoj lékárenství i na hospodářské poměry za hranicemi i uvnitř Českých zemí, je třeba hledat počátky veřejného a laického lékárenství asi v závěru 13. století. V té době se už pražská městská sídliště stala středověkým městem s hradbami, vnitřní samosprávou, právem, rozvíjející se specializací řemesel a rozmáhajícím se dálkovým, mezinárodním i místním obchodem, sociálně diferencovaným obyvatelstvem (šlechta, měšťanský patriciát, nižší vrstvy a chudina) a přicházejícími cizinci. Také jiná města, zvláště královská, se rozmáhala hospodářsky i obchodem a tak se v nich vytvářely podmínky pro dobrou, ekonomicky zajištěnou a prospívajíci existenci lékárny.

Sklonek 13. století je také obdobím úzkých politických, hospodářských a kulturních styků s Itálií, např. s městy Benátkami, Janovem, Florencií a jinými, s Německem i Flandrami. Odtud k nám, vedle kupců se vzácným cizokrajným zbožím a léčivy z Orientu a Levanty (byla to tzv. zámořská léčiva, transmarina), přicházeli i různí odborníci: právníci, mistři mince, řemeslníci, stavitelé a také lékaři a lékárníci. Opačným směrem se ubírali i naší lidé za obchodem a vzděláním. Samozřejmě, že průsečíkem těchto styků byla především Praha a některá další správní městská centra, v nichž se také objevují lékárníci. V těch méně významných městech a pro chudší vrstvy měli pro opatřování léčiv ještě dlouho své místo kramáři-bylináři, zelníci, anebo lidoví léčitelé.

I když podle toho, co jsme již předešle uvedli, musíme být pro danou dobu v identifikaci osob jako lékárníků opatrni, najdeme jich ve Starém Městě pražském přece jen několik. Jako nejstarší známý se uvádí Conradus, apotecarius Pragensis.

Jistější jsme již u dalších jmen. K roku 1287 je doložen magistr Bandinus de Aretio (Arecio, z italského Arezza), apothecarius Pragensis. Byl lékárníkem krále (1310-1346) Jana Lucemburského, který mu za jeho služby věnoval statky v Hostivicích. V r. 1320 kšaftoval "in apoteca...magistri Bandini apothecarii" Johannes Stephani de Praga, artis medicinalis professor, v přítomnosti několika svědků, mezi nimiž byl i Nicolaus apothecarius. Bandina ustanovil jedním ze spoluvykonavatelů své poslední vůle. Byli tedy v tomto roce v Praze již nejméně lékárníci dva.

Jan Špott (1883) uvádí, že královský lékárník Bandinus přivezl z Benátek řecké víno a mnohé apatykářské a jiné žádoucí zboží. Královští lékárníci měli hodnost dvořana, a zřejmě dostávali i privilegia pro bezcelný dovoz vína a jiného zboží - včetně lékárnického. Svědčí o tom např. formulář listiny Jana Lucemburského, jenž svému vrátníkovi a dvořanu H(enricovi), kterého přijal za lékárníka svého a svého dvora, udělilprivilegium zvláštní královské ochrany jeho statků, podřídil ho své přímé jurisdikci a povolil mu volný a bezcelný obchod (vlastně dálkový obchod) s vínem a jiným jeho zbožím v Království českém a dalších zemích králi podléhajících.

Téměř stejné výsady udělil císař Karel IV. svému lékárníkovi Angelovi z Florencie roku 1373. V závěru 13. stol. se hlásí další lékárník. Byl to pražský měšťan Conradus dictus Riczhardus apotekarius. Uvádí se též, že král Václav II. měl vedle čtyř lékařů také (snad dva) dvorní lékárníky.

Od začátku 14. století jsou zprávy o lékárnících, a tím zpravidla i o lékárnách, častější a obsáhlejší, a to jak z Prahy, tak i dalších měst. Na Starém Městě pražském je zaznamenáno a působilo tu několik lékárníků: 1320-1325 Nicolaus apothecarius (Ital), 1320-1345 Henricus, 1332 Leonhardus apotecarius (asi též Ital), 1353 Nicolaus (Niclinus, Nixlinus) vlastnil zde několik domů. Katherina apotecharissa, vdova po lékárníkovi Talluczym, prodala 1358 dům nedaleko kostela sv. Michala. Téhož roku kupuje dům u kostela sv. Michala Huguczo (Hugwicius) apotekarius, zda v něm měl lékárnu, není jisto. V r. 1359 se objevuje jméno lékárníka Gerharta. V Granátové (Křížovnické ?) ulici, vedle špitální lázně, prodává Cunzlinus (Kuneš) apotecarius 1360 dům (čp. 86/I a).

Více pozornosti však věnujme lékárníkům přišlým do Prahy z Florencie. Měšťanské právo získal 1353 Augustinus de Florentia. Kde si otevřel zprvu lékárnu, není jisto, ale mezi 1364 a 1400 (kdy zemřel) to bylo v domě "U mouřenínů" - "Ad Etiopes" na Malém rynečku (čp. 459/I a). V r. 1382 koupil od lékárníka Onoforia vinici s domem na Slupi, 1386 ji zřejmě zase prodal. Apotékářem byl též Matěj z Florencie, snad jeho sestřenec, 1381 přijal měšťanské právo.

Slavnějším a dosud příležitostně vzpomínaným Florenťanem mezi pražskými lékárníky byl Angelus de Florencia. Do Prahy přišel 1346 snad v doprovodu Karla IV., jemuž měl už sloužit v Itálii, nebo brzo potom. Na pokyn Karla IV.zřídil Angelus při svém domě (čp. 909/II) v Jindřišské ulici, na místě dnešní hlavní pošty, jakousi botanickou zahradu, v níž pěstoval též léčivé rostliny, sloužila i k oddechu. Nazývala se Hortus Angelicus (Andělova, Andělská zahrada) a také ulice po její východní straně slula Platea Angeli - dnes Třída politických vězňů. R. 1474 koupil dům čp. 144/I „V ráji“ na Malém náměstí, v pravém rohu dnešní Karlovy ulice. V něm se v přízemí dvorního traktu zachovala pozdně gotická čtvercová místnost s hvězdicovitou klenbou (dnes velmi pěkně opravena), v níž měla být Angelova oficína. I on byl zámožným patricijem, přikoupil vedlejší dům (l45/I), 1401 zakoupil vinici. K tradicím jeho lékárny se hlásila a hlásí lékárna "U zlaté koruny". Nenavazuje bezprostředně na lékárnu Angelovu, ale její vlastní předchůdkyně byla od začátku 16. století přerušovaně v rohovém domě čp. 455/I do Karlovy ulice (proti domu Andělovu). V třicetileté válce však nefungovala a byla zde definitivně obnovena pod nynějším štítem až po 1648 - zůstaly po ní na domě dodnes dva symboly zlaté koruny. R. 1887-90 ji přenesl lékárník PhMr František Schnöbling do nynějšího místa v domě čp. 457/I. Vybavil ji novým, dosud zachovaným pseudoempírovým nábytkem a barokní mobiliář lékárny z předchozího místa věnoval Národnímu muzeu. Lékárnu a ostatní majetek zdědil sestřenec Angelův, Ludovicus de Florentia, který přišel do Prahy a 1384 obdržel měšťanství. Byl královským lékárníkem Václava IV. Ludvík zemřel r. 1427, majetek zdědili synové Janek a Anděl, který na čas vedl lékárnu, ale prodali ji i s domem, takže 1430-1440 přestala existovat.

26.08.2002
Čteno: 19311x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.