RUBRIKY

HISTORIE LÉKÁREN, LÉKÁRNÍKŮ, FARMACIE

České lékárenství 13. a 14. století, řády a povinnosti lékárníků

V Praze bychom do konce 14. století našli ještě několik jmen lékárníků. Dá se říci, že na jeho začátku byly ve Starém Městě současně 3, na jeho sklonku již 5-6 lékáren. V tomto století se dostalo lékáren i jiným městům. Dočteme se, že lékárník sídlil 1320-22 či 1332 v Litoměřicích a 1383 v Litomyšli (Ludwig Frölich). V Brně byli souběžně dva lékárníci: 1342-46 Johannes apotecarius a 1344-55 Bartholomeus apothecarius. Do konce století jsou známí 1360-65 Martinus, 1371 Lucas, 1387 Tomáš a 1389 Petrus. V Olomouci působil r. 1366-71 apatekář Ondřej.

Pro pražské lékárníky a jejich odbornou práci měla význam univerzita, na níž byli lékárníci závislí. Rektor je bral do přísahy a pravděpodobně po nějaké formě aprobace je zapisoval do univerzitní matriky. Spadali pod jeho pravomoc, ale také ochranu. Přísahou rektorovi bral lékárník na sebe závazek, že bude poslušen univerzity, že bude mít dobrá léčiva, že léčivé přípravky bude vyrábět přesně dle předpisu lékaře, nebude svévolně zaměňovat léčiva v něm a nebude si svévolně vytvářet ceny přípravků. Jsou to vlastně požadavky již v Evropě obecně vyžadované a obsažené v medicinálních či lékárnických řádech. Morová epidemie, řádící v Evropě právě v době založení Karlovy univerzity, přiměla vrchnosti k větší pozornosti ke zdravotnickým záležitostem. Proto se i u nás právě tehdy objevují medicinální řády, které je upravují. Z poloviny 14. století je to zdravotní řád pro lékaře a lékárníky města Brna. Dochoval se, bohužel, jen v rukopisném zlomku, ale i ten svědčí o obdobných požadavcích a opatřeních. Lékárny byly podřízeny vizitacím rady a lékaře, nekvalitní léčiva a přípravky zjištěné při kontrole se veřejně pálily, lékaři i lékárníci museli skládat profesionální přísahu, byli chráněni proti činnosti různých fušerů a léčitelů, ale za přestupky také trestáni.

Poněvadž Slezsko se stalo 1348 součástí zemí Koruny české, bude nás zajímat, že také tu je kolébka nynějšího polského lékárenství. Ve 14. století byli lékárníci ve Svídnici, Nise, ve Vratislavi (Wroclawi). Někdy v letech 1336-50 sestavil pro ně vratislavský biskup Tomáš ze Sarepty, osobní lékař knížete Boleslava III. z Lehnice a rada Karla IV., Řád pro lékaře, lékárníky a ranhojiče (Statuta physicorum, apothecariorum et medicorum), který také Karel potvrdil. Vratislavský řád začíná lékárenskou sazbou, ceníkem komposit, vybraných hlavně z Antidotaria Nicolaova. Vlastní řád, tj. nařízení upravující činnost a vzájemný poměr zdravotníků a jejich povinnosti, stanovil všem jmenovaným zdravotníkům povinnost stvrdit přísahou před městskou radou řádné plnění svých profesionálních úkolů po předchozím prokázání své způsobilosti. Porušení přísahy se trestalo. Lékárník se zavazoval k taxování dle stanovené sazby, nesměl mít "obchodní" domluvu s lékařem, ani ho v domě ubytovat a stravovat. Přípravky směl vyrábět lege artis a v přítomnosti lékaře. Měl zakázáno tajně či veřejně léčit, lékárnický pomocník však mohl podávat klystýry. Lékaři se zakazovalo posílat pacienta do určité lékárny, lékař ani ranhojič nesměli provozovat lékárnu. Řád stanovil vizitovat každý měsíc lékárny a dohlídnout při tom na kvalitu léčiv a přípravků.

Z dosud uvedeného již zčásti vyplývá to, co měl tehdejší lékárník ve své pracovní náplni. Totiž: léčiva roztírati, čistiti, infundovati, vařiti, destilovati, dobře je zpracovávati do přípravků a ty správně uchovávati. Musel znát také latinsky, aby rozuměl nařízením lékařských předpisů, antidotárií a lékařskému vědění. Lékárníci měli své oficíny v domech a jak je vidno z pražské situace, vždy na důležitých místech města, kde procházelo nebo se shromažďovalo více lidí. Někdy lékárník nebo jeho pomocník pracovali před lékárnou, nebo na okenních deskách vykládali některé přípravky k odpařování, sušení a podobně. V nejstarší vývojové fázi naše apotéky asi odpovídaly vzhledem lékárnám italským, jak je také asi zařizovali do Prahy přišlí vlašští lékárníci. Snad můžeme závěrem říci, že česká farmacie, reprezentovaná ve l3. a 14. století jen lékárenstvím, vyrazila ze své startovací čáry úspěšně a na stejné úrovni s okolním lékárenstvím. Na její další vývojový běh se podíváme v dalších kapitolách.

26.08.2002
Čteno: 17312x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.