RUBRIKY

HISTORIE LÉKÁREN, LÉKÁRNÍKŮ, FARMACIE

Vývojové změny v lékárenství první poloviny 19. století

Konec 18. století a prvá polovina 19. století je dobou bohatou na vývojové změny. Ve farmacii se postupně, ale od konce této etapy natrvalo, prosazuje diferenciace dříve jednolité farmaceutické funkce, uskutečňované doposud převážně na lékárenských pracovištích. Lékárenství se tak přestává rovnat farmacii (lékárnictví), ze zdravotnického oboru se mění na vyhraněné farmaceutické odvětví, na jedno z několika dalších, rovněž typických svou odvětvovou funkcí. Rozsah funkce lékárenství se nutně zužuje, ale jeho význam se nemenší. Na cestě léčiv k léčivým přípravkům, od jejich výzkumu, výroby, hodnocení a kontroly, k rozdělování, stojí lékárenství - se svým odvětvovým úkolem uspokojovat potřebu léčení léky - před pacientem ve finální pozici: výdejem léčivých přípravků, doprovozeným potřebnou informací, zajišťuje jejich bezpečný a žádaný účinek jako léků, zabezpečuje udržení pacientova zdraví nebo vyléčení jeho nemoci - a tím samozřejmě i terapeutický výsledek lékařova léčebného úsilí. To není malá a bezvýznamná úloha zvláště v současných dnech, kdy se používá široká paleta přípravků, někdy i mimořádně účinných, pro široký okruh lidí. Proto tak záleží na etickém výkonu práce každého lékárníka, na jeho vědomostech, zdravotnickém cítění, svědomitosti, zkrátka na dodržování profesionálního etického kodexu.

Technická a vědecká revoluce (1790-1830-1860) podnítila, spolu s kapitalistickým výrobním systémem, rozvoj strojové tovární průmyslové výroby obecně a průmyslové výroby nejprve chemických léčiv a později i léčivých přípravků zvláště. Průmyslová výroba tak postupně stále víc a více ukrajovala z výrobní funkce lékáren. Tento vývoj probíhal až do padesátých let našeho věku. V době, o níž pojednáváme a která ji bezprostředně následovala, nebyl tento vývoj lékárníky v lékárnách chápán jako technický pokrok, ale naopak jako katastrofa "farmacie", za jejíhož představitele se stále považovali. Pociťovali tento vývoj oprávněně za příčinu své hospodářské úhony. O průmyslu léčiv a přípravků se proto často vyslovovali ne příliš příznivě, v pozdějších časopisech zpochybňovali i kvalitu jeho výrobků.

Po smrti Josefa II. zavedli jeho nástupci tuhý absolutismus. Zesílil policejní režim a stát už také nevěnoval zdravotnictví tolik pozornosti jako za osvícenství. Postupně se zdravotní péče ponechává na starosti samosprávným orgánům v zemích a soukromé iniciativě. Rozvíjel se textilní, strojírenský, chemický i zemědělský průmysl.

V textilní výrobě se angažovali lékárníci - brněnský Vincenc Petke a lanškrounský Christián Polykarp Friedrich Erxleben. Prvý cestoval s hrabětem Hugo Salmem do Anglie r. 1801, kde získali za dobrodružných okolností plán přádacího stroje, přivezli jej do Brna a podle něj pak se rozběhla výroba těchto strojů. S hrabětem Salmem vypracovali také návrh výroby cukru z řepy metodou podle Marggrafa a Acharda. Petke byl nejen znamenitý lékárník a znalec recepturní výroby, starosta hlavního grémia lékárníků v Brně, ale také analytik minerálů a jejich sběratel, jeho sbírka čítala 2.228 kusů. Zabýval se i botanikou a entomologií.

Napoleonova kontinentální blokáda 1806 znemožnila výrobu cukru z dovážené třtiny a proto se hledala náhrada v získávání cukru z javorové šťávy, ale hlavně se začala rozvíjet výroba z řepy. J. Ch. Erxleben podrobil, za asistence svého mladšího bratra PhMr. Heinricha Wilhelma Erxlebena (1784-1819) a PhMr. Josefa Jana Steinmanna (1779-1833), různé metody výroby cukru z řepy experimentálnímu průzkumu a výsledky uveřejnil knižně 1818. Založil také u své lékárny botanickou zahradu, pořizoval herbář, který obohacovali jeho bratři, synové i vnuk. PhMr. H. W. Erxleben pořídil 1808 soupis divoce rostoucích rostlin z okolí Lanškrouna, podle Linnéa v něm zařadil 644 druhů do 291 rodů. Profesor botaniky J. Ch. Mikan (1769-1844) mu připsal 1811 svou knihu o výrobě cukru z javorové šťávy.

V r. 1835 založil cukrovar ve Vysočanech PhMr. Bedřich Frey (1800-1878), majitel lékárny "U bílého jednorožce" na Staroměstském náměstí. Cukrovarnictví poznal za svého pobytu v pařížských lékárnách 1826-30, odkud také přivezl nový způsob výroby Seidlických šumivých prášků.

Do oblasti technického pokroku spadá i osvětlování svítiplynem. Prvně jím osvětloval místnosti 1785 lékárník a profesor lovaňské univerzity J. P. Minckelaers. U nás Ch. P. Erxleben osvětloval 1795 svítiplynem, získávaným destilací kostí, lékárenskou laboratoř, podobně jako 1818 olomoucký stavovský lékárník "U černého orla" PhMr. Jan Schrötter. Ten byl uznávaným chemikem, analyzoval 1809-1824 mnohé moravské minerální prameny, vedl meteorologické záznamy.

Lékárníci měli pro přírodopisná studia dobré předpoklady, neboť v jejich vysokoškolském učebním plánu byla botanika, zoologie, mineralogie, chemie i analytika. Jak na LF v Praze (např. 1822/23-1847 to byl Jan Svatopluk Presl), tak i ve Vídni měli v těchto disciplínách velmi dobré učitele. Dá se říci, že až do poloviny 19.století stačilo toto vzdělání i vybavení lékáren k výzkumné práci, vždyť např. v německých a francouzských lékárnách bylo v té době objeveno několik desítek nových alkaloidů.

Studiem léčivých vod a pramenů, zkoumáním jejich obsahových látek, se zabývala celá řada našich lékárníků v této etapě i v následujícím období. Tovačovský lékárník PhMr. Jan Planiawa (1803-1848) analyzoval 1827 a 1832 luhačovické prameny a našel v nich jód. Západočeské prameny zkoumali např. PhMr. Karel Brem (zemř. 1845), správce lékárny kláštera v Teplé a pak lékárník v Mariánských Lázních, zkoušel zdejší prameny 1813, 1832; karlovarský lékárník PhMr. Josef Nentwich (1792-1869) se zabýval nejen botanikou, ale 1826 také rozborem zdejšího Hygienického pramene, kvalitativním průzkumem ložisek karlovarské slatiny u Drahovic. V jeho šlépějích v lékárně "U české koruny" i v analýzách pramenů pokračoval PhMr. Hugo Göttl (1821-1896). Psal, jako jeden z prvých, o analýze moči na základě svých praktických zkušeností. PhMr. Jan Václav Radig (nar. 1809), lékárník ve Františkových lázních, provedl 1834 kvalitativní i kvantitativní rozbor Digitalis purpurea, 1836 analyzoval Bernhardův pramen ve Varech, zkoumal též tzv. loketský meteorit. Podle nařízení z r. 1825 byli lékárníci povinni na požádání provádět soudní analýzy v kriminálních případech.

26.08.2002
Čteno: 11910x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.