RUBRIKY

LÉKÁRENSTVÍ A LÉKÁRENSKÁ PÉČE ČR A VE SVĚTĚ

Německý Spolkový soud: Sleva ani poukázka na žemle za výdej receptu nejsou přípustné

Foto: APATYKÁŘ®

Německý Spolkový soudní dvůr ve svém aktuálním rozsudku rozhodl, že z pohledu zákonné konkurence je nepřípustné, aby lékárna poskytovala svým zákazníkům při výdeji léčiv vázaných na předpis drobné dárky, jako je například poukázka na pečivo nebo bonusový kupon v hodnotě 1 EUR.

Původní spor

Žalovaná lékárnice provozuje lékárnu v Darmstadtu. V září 2014 poskytovala při vyzvednutí receptu zákazníkům poukázky na pečivo (podobnou akci svého času poskytovala i jedna česká lékárna z Opavy). Poukázku bylo možné uplatnit v pekárně nacházející se v blízkosti lékárny.

Žalobce, Centrála pro boj proti nekalé soutěži, lékárnici zažalovala s tím, že nákup receptově vázaného léčivého přípravku s pevnou cenou spojila s bezplatnou poukázkou na pečivo.

Zemský soud žalobě vyhověl, odvolání žalované bylo neúspěšné.

Odvolací soud měl za to, že poskytnutí poukázky při nákupu receptových léčivých přípravků porušuje ustanovení o cenotvorbě léčivých přípravků zákona o léčivech. Tato pravidla souvisejí s pravidly chování na trhu, takže takové protiprávní jednání je rovněž protisoutěžní ve smyslu zákon o hospodářské soutěži.

Podle judikatury by sice zjevně, s ohledem na přípustnost poskytnutí darů minimální hodnoty při pořízení léčivých přípravků podle zákona o reklamě na léčiva, toto jednání nebylo popřením porušení právních předpisů o cenách léčiv. To však již neplatí poté, co zákonodárce výslovně doplnil ustanovení zákona o reklamě na léčiva účinné od 13. srpna 2013, že naproti tomu podpora nebo reklamní dárky v minimální hodnotě jsou v rozporu s cenovými předpisy německého zákona o léčivých přípravcích a tím nepřípustné.

Skutečnost, že podle judikatury Soudního dvora EU se cenová ustanovení zákona o léčivých přípravcích nevztahují na lékárny se sídlem v jiných členských státech EU (viz rozsudek ze dne 19. října 2016 ve sporu Německého sdružení pacientů s Parskinsonovou chorobou s Centrálou pro hospodářskou soutěž) brání použití těchto ustanovení na lékárny sídlící v Německu buď z důvodů práva EU nebo ústavního práva.

Revize byla přijata Odvolacím soudem a žalovaná tak uplatnila svůj návrh na zamítnutí žaloby.

V případě druhého sporu v dané věci porušuje podle Centrály pro hospodářskou soutěž lékárna poskytováním kuponu na 1 EUR ustanovení o cenotvorbě léčivých přípravků. Skutečnost, že se podle judikatury Soudního dvora EU cenová ustanovení zákona o léčivých přípravcích nevztahují na lékárny se sídlem v jiných členských státech EU nevylučuje jejich uplatnění na domácí prodej léčiv v Německu a nevede k nepřiměřenému znevýhodnění německých lékáren.

I v tomto případě není porušení dotčených pravidel cenotvorby poskytnutím darů minimální hodnoty protisoutěžní. Pravděpodobně významně neovlivní zájmy spotřebitelů, jiných účastníků trhu nebo konkurentů. Avšak je v rozporu se současným ustanovením zněním zákona o cenotvorbě léčiv, podle něhož není ani poskytování darů minimální hodnoty možné.

Revize byla přijata Odvolacím soudem a žalobkyně uplatnila svůj nárok.

Rozhodnutí Spolkového soudního dvora

Spolkový soudní dvůr nyní ve svém aktuálním rozsudku zamítl odvolání žalované v prvním řízení. Odvolání Centrály ve věci druhé bylo naopak úspěšné.

Ve svém odůvodnění soud uvádí, že poskytnutí jak poukázky na pečivo, tak i poukázky v hodnotě 1 EUR při nákupu léčivého přípravku na předpis je v rozporu s právem hospodářské soutěže, protože obě reklamy porušují platné cenové předpisy.

V případě reklamy na léčivé přípravky ve smyslu zákona o léčivech mohou být odměny a jiné reklamní vzorky (zboží nebo služby) nabízeny, inzerovány nebo poskytovány pouze pokud jsou výslovně splněny zákonné výjimky.

Podstatou zákazu hodnotové reklamy je regulace tržního chování ve smyslu zákona o hospodářské soutěži. Porušení tohoto zákazu proto mohou zakládat žalobní důvody. Tj. má se jednat o abstraktní nebezpečí, kdy jsou spotřebitelé při rozhodování o tom, zda a případně jaký léčivý přípravek by měli použít, ovlivněni nesprávně reklamou.

Pokud příslušný paragraf zákona o léčivech obecně zakazuje poskytnutí nějaké hodnoty jako porušení cenových předpisů německého zákona o léčivech, má rovněž za cíl zamezit ničivé hospodářské soutěži mezi lékárnami a zajistit rovné dodávky léčiv obyvatelstvu na celostátní úrovni.

Rozsudek Soudního dvora EU z 19. října 2016 nicméně není v rozporu s cenovými předpisy německého zákona o léčivech, které platí pro lékárny sídlící v Německu. Podle tohoto rozhodnutí představují pravidla pro stejné ceny v lékárnách usazených v jiných členských státech EU porušení volného pohybu zboží (článek 34 SFEU). Ustanovení o volném pohybu zboží se však nevztahují na vnitrostátní situace, které nemají přeshraniční důsledky, jako je tomu v dotčených sporech.

Rozsudek Soudního dvora EU nevede ani k diskriminaci s ohledem na státní příslušnost, která je zakázána vnitrostátním ústavním právem. Z německé ústavy nevyplývá, že pravidlo pro německé státní příslušníky musí být stejné jako pravidlo pro ostatní občany EU, pokud je rozdíl v zacházení založen na opodstatněných důvodech.

Co se týče stanovení cen, vyplývá podstatný skutkový důvod ze skutečnosti, že sice vnitrostátní zákonodárce ve svém svobodném uspořádání omezil s ohledem na přeshraniční prodej léčivých přípravků volný pohyb zboží upravený primárním právem EU a judikaturou Soudního dvora EU, nicméně to nepředstavuje pro prodej léčiv v Německu odpovídající omezení.

Rozdílné zacházení s lékárnami se sídlem v Německu na jedné straně a lékárnami se sídlem v jiných členských státech EU na straně druhé je naproti tomu rovněž odůvodněné, neboť s ohledem na zvláštnosti německého trhu má stanovení cen nižší dopad na lékárny se sídlem v Německu než na lékárny se sídlem v jiných členských státech, které jsou pro přímý přístup na německý trh zvláště závislé na zásilkovém výdeji.

Platnost nařízení o cenotvorbě léčiv neporušuje z pohledu lékáren usazených v Německu ani ústavu. Ustanovení zákona o léčivech je přiměřené jejich účelu zajistit celostátní a rovné dodávky léčiv veřejnosti ve veřejném zájmu.

S přihlédnutím k širokému legislativnímu výkladu je přiměřenost cenových pravidel zpochybňována pouze tehdy, pokud již nemůže být obecně dosaženo právního účelu z důvodu objemu prodeje léčivých přípravků s jednotnou cenou zahraničními zásilkovými lékárnami nebo právní úprava platná pro domácí lékárny v souvislosti s konkurenčním tlakem z jiných evropských zemí již není rozumná. Že by se jednalo o tento případ odvolací soudy nepotvrdily.

Porušení regulace tržního chování podle zákona o regulaci reklamy na léčiva se může ve smyslu zákona o hospodářské soutěži uplatnit tehdy, pokud jsou významně ovlivněny zájmy účastníků trhu. Skutečnost, že jak poukázka na pečivo, tak kupon v hodnotě 1 EUR mají nízkou hodnotu, na tom nic nemění.

Zákonodárce při změně zákona o reklamě na léčiva platné od 13. srpna 2013 vycházel z toho, že jakákoli právně zakázaná výjimka z prodejní ceny lékáren u léčivých přípravků na předpis může vyvolat nechtěnou cenovou konkurenci mezi lékárnami.

Jednoznačné zákonné ustanovení, podle kterého je považováno za nepřípustné každé poskytnutí cenového zvýhodnění nebo jiného reklamního daru ve smyslu zákona o regulaci reklamy, které je v rozporu s cenovými pravidly zákona o léčivech, nesmí být zpochybňováno skutečností, že takové protiprávní jednání je kvalifikováno jako neuznatelné, a tudíž není považováno za protiprávní.

Konečně, snížení ceny poskytnutím reklamního daru je vyloučeno, protože musí být striktně dodržena cenotvorba podle vůle zákonodárce.

Autor:
PharmDr. Martin Dočkal | APATYKÁŘ®
08.06.2019
Čteno: 6578x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.