RUBRIKY

O ZDRAVÍ, ZDRAVOTNÍ PROBLÉMY

Klimakterium a menopauza

Okolo padesátého roku života každé ženy končí plodné období spojené s postupným a úplným útlumem činnosti pohlavních orgánů, tedy i ukončením tvorby ženských pohlavních hormonů - estrogenů a progestinů. Toto období se nazývá klimakterium a je pro mnoho žen spojeno s nepříjemnostmi. Každopádně chybění estrogenů představuje pro každou ženu vysoké riziko závažných onemocnění ve stáří.

Klimakterium

Lidově přechod, přichází u stárnoucích žen většinou mezi 45. a 55. rokem života. V tomto období postupně vyhasíná, až zcela ustává aktivita vaječníků, které přestávají produkovat ženské pohlavní hormony – estrogeny a progestiny. Ve vaječnících rovněž nedochází ke zrání vajíček a ovulacím, žena se stává neplodnou. V tomto období se dostavuje poslední menstruace – menopauza.

Období klimakteria je v důsledku poklesu hladin estrogenů u některých žen spojeno s nepříjemnými obtížemi. V premenopauze se často dostavují poruchy menstruace (příliš, nebo naopak málo častá, příliš silná menstruace), neurovegetativní obtíže (u 30 % žen jsou velmi silné) – potivost, návaly, závratě, bušení srdce, nedostatek dechu, pocity na omdlení. Postupně dochází i k psychickým změnám – změny myšlení, poruchy paměti, změna sexuálního chování, deprese, v těžkých případech klimakterické psychózy.

V pozdějším období dochází k organickým (tělesným) změnám a významně se zvyšuje riziko vzniku dalších onemocnění. Ochabují genitálie a prsy, zvyšuje se podíl tělesného tuku. V důsledku vysokého krevního tlaku a aterosklerózy je zvýšené riziko kardiovaskulárních příhod; v plodném věku jsou ženy proti těmto chorobám relativně chráněny, ve stáří se výskyt u žen vyrovnává s výskytem u mužů. Dochází též poruchám elektrolytového hospodářství a metabolismu, např. vzniku diabetu, ale především se však rozvíjí osteoporóza.

Hormonální substituční terapie

Jak z výše uvedeného vyplývá, za příčinu klimakterických obtíží i mnoha chorob ve stáří je považován nedostatek estrogenů. Od tohoto předpokladu se proto v současné době odvíjí léčba. Ta spočívá v dlouhodobém podávání chybějících estrogenů zvnějšku. Zpravidla se zároveň s nimi podávají i progestiny. Pro tento způsob léčby se používá termín hormonální substituční terapie (HRT z anglického hormone replacement therapy). Jejím cílem je jednak mírnění výše uvedených obtíží během klimakteria, tak i předcházení vzniku závažných onemocnění v pozdějším věku, především osteoporózy a kardiovaskulárních chorob. Dlouhodobé studie ukazují, že doplňující přívod chybějících estrogenů skutečně snižuje výskyt těchto onemocnění u žen ve starším věku. Podmínkou pro účinnou prevenci uvedených chorob je včasné zahájení doplňkové léčby, tedy okolo 50. roku života. Ve vyšším věku, kdy se již objevuje osteoporóza a ostatní onemocnění, nemá již zahajování této léčby smysl, je třeba léčit jinak. Léčba má dle současných doporučení trvat asi 10-15 let. HRT je určena relativně zdravým ženám středního věku. Podávání ženám ve vysokém věku, jak se děje v některých zemích, je považováno za nesmyslné a mnohdy i rizikové (viz dále).

V současné době se k substituci (na rozdíl od hormonálních kontraceptiv) téměř výhradně používají přirozené estrogeny. Samotné estrogeny se podávají pouze ženám, které podstoupily operativní vynětí dělohy (hysterektomii). U žen s dělohou samotný estrogen vyvolává hyperplazii endometria (nadměrný růst děložní sliznice) a zvyšuje riziko karcinomu (rakoviny). Proto se těmto ženám podává spolu s estrogenem navíc i hormon progestin, který tomu má zabránit.

Způsoby podávání HRT

Existují různá schémata podávání estrogenů a progestinů při HRT. U žen po vynětí dělohy se užívá samotný estrogen každý den bez přestávky. U žen s dělohou se používá terapie kombinovaná, která může být buď cyklická, nebo kontinuální.

Tablety

Kromě řady různých schémat podávání, existují také různé lékové formy a způsoby aplikace hormonů. Tradičním způsobem je perorální podávání ve formě tablet, které se užívají pravidelně 1x denně vždy ve stejnou dobu nezávisle na jídle. Vyrábějí se komfortně uspořádaná kalendářní balení, která dávají ženě přehled, kdy má brát jakou tabletu, což je důležité hlavně u cyklických schémat, zejména sekvenčních, kdy se mění dávky podávaných hormonů.

Gely

Rozšířená je také aplikace, kdy jsou hormony podávány na neporušenou kůži, skrze kterou se vstřebávají do krevního oběhu. Starším způsobem je aplikace pomocí gelu, jehož odměřená dávka se rozetře na kůži. Vhodnými místy aplikace jsou ramena a paže, vnitřní plochy stehen, obličej a krk. Tato forma však neumožňuje zcela přesné dávkování hormonů.

Transdermální náplasti

Výhodnější jsou transdermální náplasti (TTS), které mají zásobník, z něhož se po určitou dobu postupně uvolňuje přesně definovaná dávka hormonů. Výhodou náplastí oproti tabletám je konstantní hladina hormonů, která má význam hlavně pro účinnější potlačení neurovegetativních obtíží. Z hlediska prevence osteoporózy a kardiovaskulárních chorob jsou obě formy rovnocenné.

Další výhodou náplastí je méně častá aplikace. Zatímco tablety nebo gel se musejí užívat každý den, náplast se nalepí na kůži a podle konstrukce se mění pouze 1x nebo 2x týdně. Náplasti se lepí na suchou, čistou, nemastnou, neochlupenou a neporušenou kůži nejlépe v oblasti hýždí nebo zad. Nemá se lepit na stále stejné místo. Náplasti ani gel se nedoporučuje aplikovat na prsa a v jejich blízkosti kvůli vzniku napětí v nich.

Podkožní implantáty

Ke kontinuální léčbě lze použít i formu podkožního implantátu. Na trhu byl implantát obsahující estradiol (Riselle), určený hlavně k HRT u žen po vynětí dělohy. Po aplikaci implantátu pod kůži se z něj rovnoměrně uvolňoval hormon po dobu asi 6 měsíců. Nevýhodou implantátu bylo obtížné přerušení léčby při nežádoucích účincích. Pro odstranění implantátu bylo nutné provést malý chirurgický zákrok. Implantát již není dostupný.

Nosní sprej

Jedná se o nejnovější aplikační formu. Tento způsob využívá vstřebání odměřené dávky hormonu z nosní sliznice.

Alternativní možnosti

HRT však nemá pouze výhody. Mohou se vyskytnout i nežádoucí účinky. Nejčastěji to je zadržování sodíku a otoky. Estrogeny zvyšují riziko tromboembolických komplikací (nebezpečí ucpání cév), a to zejména u kuřaček a žen s vysokým krevním tlakem. Je také obava (dosud však spolehlivě neprokázaná), že se zvyšuje riziko vzniku rakoviny mléčné žlázy. HRT se nesmí používat při akutním onemocnění jater, akutní tromboflebitidě (zánět žil) nebo tromboembolických příhodách, karcinom prsu a endometria a těhotenství. Zvýšené opatrnosti je pak třeba při chronickém onemocnění jater, žlučových kamenech, tromboembolické příhodě v anamnéze a karcinomu endometria a prsu v anamnéze.

V případech, kdy není podávání HRT vhodné nebo žena tuto léčbu odmítá, je možné po konzultaci s lékárníkem či lékařem využít přípravky pocházející z přírodních zdrojů.

Mezi nejběžnější patří:
– ploštičník (Cimicifuga racemosa, též Actaea racemosa, angl. black cohosh)
– isoflavony – např. v jeteli lučním (Trifolium pratense) či v sojových bobech
– včelí mateří kašička (gelée royale) a květní pyl – na základě empirických zkušeností lidové medicíny jsou dostupné i přípravky obsahující uvedené látky
Pro zmírnění neurovegetativních obtíží a depresivních stavů se používají fytofarmaka jako je třezalka tečkovaná, kozlík lékařský, meduňka lékařská, chmel otáčivý, mučenka pletní a jiné.

Zdroje informací:
Cibula D. Hormonální substituční léčba.
Remedia 5/2001, str. 321-334, Panax, Praha 2001
Lüllmann H., Mohr K., Wehling M. Farmakologie a toxikologie. Grada, Avicenum, Praha 2002
Suchopár J. a kol. Remedia compendium. 3. vyd. Panax, Praha 1999
AISLP, mikroverze 2002.2
21.08.2005
Čteno: 40135x
« novější
starší »
RUBRIKY

ISSN 1214-0252, Copyright © 1999/2000-2019, PharmDr. Martin Dočkal
APATYKÁŘ® je součástí skupiny APATYKÁŘ®.net. Žádná část těchto stránek nesmí být nijak použita bez výslovného souhlasu autora!
Toto je mobilní verze portálu APATYKÁŘ®. Neobsahuje kompletní rubriky a možnosti, slouží pouze pro rychlý přístup k aktuálním informacím. Pro plnohodnotné prohlížení zvolte plnou verzi.